Lidské limity

Vítězslav Válka, 28-9-2006 a 17-10-2006

V podstatě náhodou, jsem si všimnul, že drtivá většina lidí zřetelně a pravidelně aplikuje, a to zcela automaticky „své limity“ na většinu svých aktivit v životě. Tyto limity se zpravidla utváří během mládí a fixují se věkem. Asi tak od třicátého roku věku, potom schopnost změny postupně zaniká, až se úplně vytratí. Tím se pak dané limity stávají pevnými, chcete-li zvyklostmi či návyky.

Abych byl specifičtější a vymezil situaci, kterou nazývám „limit“, pokusím se o jednoduchou aplikaci na praktický příklad. V obecné rovině však můžeme „lidským limitem“ označit cokoliv, co omezí nebo naopak aktivuje chování jedince v nějaké konkrétní situaci.

Příklady

1. Jedete po dálnici autem

Jste-li například nervózní mladík plný víry sama v sebe, nerozvážnosti a pocitu neohroženosti (resp. spíše svobody a nevědomosti), nebo prostého odhodlání, jež není postaveno na reálném základě, vaším limitem je jednoznačně rychlost nejméně 150 km/h a vzálenost od vozidla před vámi nejvíce 10 metrů, ideálně však ještě blíže, tedy co jen technika dovolí.

Jste-li však oproti tomu žena ve středních letech, máte v mnoha případech dvě možnosti. Buď jste již stratila víru nebo máte opravdu přebujelý pud sebezáchovy a jedete 90-110 km/h v pomalém pruhu, nebo jste dosáhla svých cílů, máte vůz střední nebo vyšší třídy a jedete tak nějak „jako ostatní, kteří spěchají“, tedy zpravidla těsně za vozem před vámi bez hlubší znalosti možných rizik, či schopnosti na ně adekvátně reagovat.

Můžete být ale také majitelem běžného vozidla obchodníků, v dnešní době řekněme Octavie nebo Passatu. Pak jedete tak zvaně „co to dá, abych nebyl za hlupáka“ a opět pro vás bezpečná vzálenost nepředstavuje žádná velká čísla. Bohužel, však sociální status na dálnici pouze vzrůstá a až se dostane na svoji mez únosnosti, padá střemhlav dolů společně s vyprchajícím životem (v lepším případě zdravotním stavem).

Jste-li však bystrým a pozorným řidičem, který sám rád zdokonaluje své vlastnosti i schopnosti, a kterých podle mého názoru dnes mnoho nepotkáte, jedete v maximálním odstupu od vozidel před vámi (nebo alespoň ony známé dvě vteřiny), předvídáte reakce řidičů před vámi i za vámi (ač to v autoškole neučili). A možná jste i tak trošku „rejpal“ a pak dáváte i těm okolo rádi najevo, že jste si všimli jejich nedokonalosti, jejich chyby. Otázkou pak zůstává, jestli takové poučování ostatních má nebo nemá smysl. V každém případě si myslím, že dálková světla v zádech, nebo mlhovka do obličeje z jednoho metru, určitým způsobem podněcuje re-analýzu limitů řidičů kolem vás. Mnohdy se tak může stát, v což pevně věřím, že tak pomáháte ostatním v sebezdokonalování.

A to jsem aplikoval limity pouze na jízdu autem.

2. Domácí práce

Napadají mně v tuto chvíli například také lyšící se limity při úklidu, či domácích pracech (ano, jde částečně i o vlastní zkušenost). Patrně vás, pokud jste muž, napadla otázka: „Proč ty holky uklízí tak aktivně?“, resp. pokud jste žena, tato otázka vás jednoznačně v opačné polaritě již napadla, řekněme tedy: „Jak je možné, že na to chlapi tak kašlou?“.

Je to jednoduché. Jde o limity. Ženy mají limit čistoty mnohem „časově kratší“ než většina mužů. Proto jejich „hodiny“ vyprší dříve a ony se, často s nevrlými pohledy a průpovídkami, vrhají ke dřezu nebo pračce. Z vlastní zkušenosti tedy vím, že jsem také takový, a to uklízím dle mého názoru častěji než mnoho pánů okolo mně. Ale stačí aby se v mé blízkosti oběvil někdo, jehož limity jsou kratší než moje a budu rázem „bordelář“, přestože pro některé pány můžu být třeba i „domácí puťka“.

Závěrem

Lidské limity můžeme aplikovat na spoustu jiných situací, do kterých se každý z nás denně dostává. Například, když nastane krizová situace (nehoda, stresová situace), jsou lidé, kteří reagují okamžitě a lidé, kteří na určitou dobu nereagují vůbec, to je fakt. Nebo dokonce reagují nesprávně/neobvykle. Nebo si vemte „limit opilosti“, kdy někomu stačí pár skleniček, někomu pár litrů, a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Patrně jde již o známou a v psychologii rozsáhle popsanou problematiku. Z mého pohledu laika mi však přišlo zcela logické, zapsat si tuto úvahu dříve, než mě tyto historické vědomosti ovlivní.

Doslov

Díky za pozornost. A pohlížejte na svět optimisticky!