Vizuální ztvárnění čtyř příbuzenství

Vítězslav Válka, 1-2008

Michel Foucault předkládá v kapitole o čtyřech příbuzenstvích teorii o tom, že existují čtyři typy vztahů objektů. Jako první je shoda (convenientia), druhá soupeřivost (aemulatio), třetí analogie a čtvrtá sympatie (resp. antipatie).

Po hlubším zamyšlení nad jemnými rozdíly těchto vztahů se nabízí myšlenka. Zdali by nebylo jednodušší, tedy zdali by to vůbec fungovalo, vysvětlit tyto diference vizuální formou (obrazem či schématem) na rozdíl od běžného vyjadřování pomocí znaků, písmem.

Piktorizace

Nadále v médiích intenzivně stoupá trend „piktorizace“ informací. Toto označení je jakýmsi kompromisem mezi anglickým slovem „picture“ a českým „piktogram“ znamenající spíše symbol než obraz v pravém chápání tohoto slova. Piktorizací tedy rozumějme prosté vyjadřování informací jinou vizuální formou, které nahrazuje formu psanou. Jde tedy v pravém smyslu o delinearizaci informace.

Vizuální ztvárnění čtyř příbuzenství — vitavalka.cz V současných médiích, zejména těch elektronických jako je televize a internet, ale i v tisku či rádiu dochází ke značnému zjednodušování a přibližování se znakovosti. Pro příklad z nejvhodnějších nemusíme chodit daleko. Dvojjazyčné letáky z meziválečného období zdobily nejedno náměstí či náves. Pro srovnání, dnes propagují připojení České Republiky do Schengenského prostoru naprosto jiné výrazové prostředky – mnohem jednodušší. Pouze jasný slogan s hovorovým nádechem „Česká Republika vstupuje do Schengenu“ a výtvarný motiv semaforu1 skrývající v sobě několik zřejmých konotací. To vše však předpokládá vyšší inteligenci a znalost sociálního prostředí ve kterém je takováto forma propagace informací umístěna. Současně to však v příjemcích degraduje schopnosti jazykové tvorby a v neposlední době i schopnost číst.

Je tedy otázkou, zdali internetové portály jako YouTube, počítačové hry odehrávající se ve virtuálním prostoru „beze slov“, mezinárodní „nejazykové“ či snad „nad jazykové“ piktogramy na letištích, tlačítka mobilního telefonu, ikony počítačových programů, nebo schematizace životních situací v televizi a rádiu nepůsobí na obecnou jazykovou degradaci většinové populace. Největší podíl na tom má samozřejmě reklama, jejíž cílem je v minimálním čase získat maximum zájemců. Tak mě nyní napadá, není tedy právě reklama tím co svět kolem nás nepřímo urychluje?

Pro vlastní analýzu tohoto problému jsem se rozhodl vizualizovat myšlenku Michela Foucaulta v teorii čtyř příbuzenství. Mým cílem je postupovat stejnou cestou jako mnoho jiných tvůrců navigačních systémů, procesních schémat, technických symbolů, či ikon ovládacích prvků počítačových programů. Výsledkem tedy bude co nejvíce věrný převod textu na grafický symbol. Textu, který Foucaultovi zabral v knize celých devět stran.

Otázkou, kterou si musí zodpovědět každý z nás je fakt, zdali vizuální symbol dokáže stejným způsobem působit na lidské vědomí a stejným způsobem jej přivést k novému poznání. Jako je tomu při čtení textu ve slovenském překladu, jenž je původně francouzským „originálem“. Ani ten však fakticky není originálem, je pouze písemným přepisem Foucaultova vědomí, jímž byl při psaní právě okouzlen.

Co kdyby se nám podařilo vyjádřit myšlenky vizuální formou lépe než formou psanou? Došlo by ke ztrátám a mediaci informace při překladu tak jako v případě psaného textu? Jsou konotace spojené s barvami, a vizuálními formami tvarů, stejné po celém světě? To se dovíme v následující analýze.

Čtyři příbuzenství

Objekt, na který my jako subjekt nahlížíme, může mít zmíněné čtyři typy vazeb s druhým objektem. Pomineme-li mediaci informace od objektů k nám, jako subjektu, což je také určitá vazba a zejména zkreslení vjemu, můžeme se zaměřit na následující čtyři Foucaultovy vztahy.

Shoda

Cituji-li Foucaulta, píše: „Tímto slovem se o mnoho více než příbuzenství označuje sousedství věcí. „Konvenují“ si ty, které se vzájemně sbližují, až leží vedle sebe, dotýkají se okraji, jejich hrany se spojují, konec jedné označuje začátek druhé.“2

Podle Foucaulta v tomto případě jde spíše o sousedství. A to buď ve vztahu k místu, kde se dvě věci nacházejí (rostlina-zvíře, strom-země...), nebo v jiné rovině příbuznosti (druhy rostlin, druhy zvířat, typy lidí...). Nejde tedy ani tak ve své podstatě o významnou podobnost, jako bych spíše řekl o nepatrné prolínání vlastností těchto „shodných“ věcí. Jde o vzájemné ovlivňování a změnu vlastností věcí, které spolu docházejí do styku. V druhém případě pak jde o shodu vlastností, které utvářejí například rostlinné druhy. Shodu vnímá Foucault jako řetěz. Já bych tuto teorii rozšířil. Mám pocit, že nejde ani tak o řetěz, který je veskrze lineární, ale o propojenou síť nebo dokonce změť vláken, které vzájemným propojením utváří blízká či vzdálenější sousedství.

Vizuální ztvárnění čtyř příbuzenství — vitavalka.cz
Ilustrace 1: Shoda

Soupeřivost

„Paracelsus přirovnává toto základní zdvojení světa k obrazu dvojčat, které se úplně podobají a není tedy možné říci, které z nich dalo tomu druhému svoji podobu.“3 Jde o příbuzenství nezávislé na místě. O jakési shodné archetypy chování nebo vlastností, které vznikly nezávisle, nebo lépe řečeno, které přestože se vzájemně podobají, mohou býti naprosto odděleny, ba dokonce společně nikdy nemusí přijít do styku.

Každý ze dvou „soupeřů“ podle svého vnitřního přesvědčení, jenž vzniklo na základě okolního světa, a tedy víceméně shodných předpokladů u obou protivníků, jedná a funguje. Soupeři jakoby opravdu sdíleli pomyslné hřiště, či imaginární sportovní dráhu. Vzájemně se ovlivňují a střídavě si vyměňují svoje role „prvního“.

Soupeřivost je podle mého názoru vztah víceméně účelový, avšak v daném diskurzu intenzivnější než shoda, která vzniká pouhou přítomností, resp. soužitím v blízkosti a vzájemným samovolným ovlivňováním. Soupeřivost je oboustranně řízený, a vzájemně uvědomělý, vztah s pozitivním nábojem.

Vizuální ztvárnění čtyř příbuzenství — vitavalka.cz
Ilustrace 2: Soupeřivost

Analogie

Příbuzenství třetího typu je analogie. Jde podle Foucaulta o propojení shody a soupeřivosti. Zejména v tom smyslu, že podobně jako soupeřivost není přímo závislá na lokálním vztahu věcí, ale funguje v pozadí bez znatelného propojení. Cituji: „Podobně jako soupeřivost, také analogie napříč prostorem zajišťuje překvapivou srážku podobných věcí. A přitom jako shoda, také ona hovoří o přizpůsobení, vazbách a propojení. Její moc je obrovská, protože příbuzenství, které používá, nejsou viditelné a masivní příbuzenství věcí samých. Stačí jí jemnější podobnosti vztahů.“4

Analogií zde rozumíme podobnost věcí zdánlivě nesouvisejících. Mezi nimiž neexistuje žádná faktická vazba. Analogie je proto vztah velice křehký a z uvedených čtyř příbuzenství je nejsnáze narušitelný a nejhůře jej lze nalézt či objevit. Avšak po jeho uzření je mocným nástrojem, mocnou myšlenkou. Analogií všeho je nakonec člověk ve kterém se odráží vše co na světě najdeme.

Vizuální ztvárnění čtyř příbuzenství — vitavalka.cz
Ilustrace 3: Analogie

Sympatie a antipatie

„Symptaie volně působí v hlubinách světa“5 Sympatie je úplně jiná, než předchozí tři příbuzenství. Není cestou ani směrem, je bleskem z čistého nebe, který udeří prostřednictvím vůně, doteku, pohledu nebo jiné okolnosti. Tím však její účinek nekončí, pouze začíná.

Sympatie je symbolem změn, symbolem vzájemného ovlivnění. Jak píše Foucault: „Trvalá rovnováha mezi sympatií a antipatií zaručuje totožnost věcí. To, že se mohou podobat jiným a přibližovat se k nim, bez toho aby jimi však byli pohlceny a ztratili tak svoji osobitost.“6

Zajímavým přirovnáním je Foucaultovo přirovnání ke krokodýlovi a potkanu: „Indický potkan je nebezpečný pro krokodýla, proto mu ho příroda určila za nepřítele. A tak, jen co se tento násilník obveselí na slunci, potkan mu se smrtící vynalézavostí chystá past. Když uvidí, že krokodýl blaženě usnul s otevřenou tlamou, vleze do něj a po širokém jazyku vklouzne přímo do břicha, kde hryže vnitřnosti, až nakonec vyjde ven břichem zabitého zvířete.“

Vizuální ztvárnění čtyř příbuzenství — vitavalka.cz
Ilustrace 4: Sympatie a antipatie

Topic Maps

Praktické užití myšlenky vztahů, kterou se právě v knize „Slová a veci“ Michel Foucault zabývá, bychom mohli ve světě počítačových aplikací a internetu nalézt ve fenoménu Topic Maps česky mapy témat, který v posledních letech výrazně ovlivňuje internetové prostředí (například i uvedený YouTube).

Jde o komplexní metodiku jak strukturovat velké množství informací tak aby byly snadno přístupná uživateli. A to formou, která je pro naše vědomí nejjednodušší. Jen základní pohled na tuto problematiku dokáže rozproudit úvahy o tom jak by tato metodika mohla zažité postupy zjednodušit, zefektivnit či postavit na úplně novou úroveň.

Pokud bych měl Topic Maps shrnout ve stručnosti, jde o databázi uchovávající nejen samotná data, jako jakési části skládačky. Ale zejména vztahy mezi nimi. Tyto vztahy pak dokáže systém kategorizovat a zpět předkládat podle toho jestli je to ve vztahu právě zobrazeného objektu přínosné či nikoli. Získáváme tak alternativu ke dvěma stávajícím způsobům strukturalizace a hledání informací jimiž jsou stromová struktura (kde existuje jen vztah nadřazený a podřazený objekt) a fulltextové vyhledávání (kde vztahy nejsou apriori žádné).

Text je reakcí na knihu

Slová a veci (2. kapitola „Próza sveta“, 1. část „Štyri príbuznosti“)
Michel Foucault, 1966 (slovenský překlad Miroslav Marcelli 2004)

1 Výtvarný motiv semaforu, zdroj: www.euroskop.cz
2 Slová a veci, strana 34
3 Paracelsus, Liber Paramirum, Paříž 1913 (Slová a veci, strana 36)
4 Slová a veci, strana 37
5 Slová a veci, strana 39
6 Slová a veci, strana 40