Řecko a domácí učení v karavanu

Na jaře 2017 se poprvé vydáváme s karavanem do kolébky naší kultury — Řecka. Poprvé zdoláváme novou výzvu, domácí učení (homeschooling), protože jedna dcerka už chodí do školy.

Řecko bylo poslední velkou zemí na jihu Evropy, kterou jsme karavanem pořádně neprozkoumali. Těšili jsme se na dobré jídlo, spoustu historických míst a přátele. Měli jsme obavu z uprchlíků, ale nakonec jsme žádné nepotkali. Asi už jsou všichni v Paříži.

Cesta do Řecka

Vyrazili jsme o maličko dříve než obvykle a cestou se zastavili v Chorvatském kempu Stobreč, který navštěvujeme vždy když máme cestu kolem. Je místem kde jsme byli s karavanem za hranicemi vůbec poprvé. Také jsme projeli Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu a Albánii, kde bylo levně a nad očekávání bezpečno. Jen v Albánii nebrali na benzínkách skoro nikdy karty, a když ano, tak jen VISA. Takže jsme vybírali místní hotovost z bankomatu, kterých je tam jako šafránu, v centrech větších měst. Ostatně bankomatů nepotkáte moc ani v Řecku, ale zase jsou zvyklí přijímat karty.

Karavanem na řecký ostrov

Vydali jsme se za tátou kamarádky Zdeny, která s přítelem Martinem provozuje v Jihlavě kemp Pávov. Ostrov Thassos je jeden ze severněji položených ostrovů. Mířili jsme do městečka Potamia. Cesta trajektem byla podobně rychlá jako cesta na Sicílii a stála €60 za cestu tam. Zpátky asi €50 protože jsme neplatili za osoby, když jsme pluli stejnou plavební společností (jednou ze tří). Za trajekt se platí výhradně hotově v přístavu.

Zažili jsme několik hezkých večeří a poznali místní lidi i zvyky. A nakonec ještě do Česka dovezli med a olej přímo od výrobce na Thassosu.

Co se nepodařilo

Jeden z výletů, které jsem měli v plánu, ale nakonec nepodnikli byla plavba na Krétu za místní znalkyní Lenkou Kuběnovou. Cena €600 za zpáteční plavbu s karavanem se mi zdála vysoká a na ostrově bychom bohužel byli jen asi týden nebo dva. Minuli jsme se o 2 týdny taky s Eagles a jejich dodávkou, kteří Řecko mají podrobně na videu.

Také se nám nepodařilo efektivně využívat placené dálnice. Vždycky jsem měl pocit, že je mýtná brána na pěkně vypečeném místě, a současně jsme s karavanem (přívěs přes 2,2m výšky) byli ve třetí kategorii ze čtyř. Jinými slovy – cena jako za dva osobáky. Takže doporučuji se placeným úsekům v Řecku úplně vyhýbat.

Kde se vyhnout nevyplatilo, byl most na Peloponéz do Patras za €20 (auta €13,30) a jeden podjezd pod mořem (€5 za naši soupravu, €3 za osobák) kousek od Lefkády.

Jídlo bylo zdravé a čerstvé

Řecko nám moc chutnalo. Objednat si v angličtině šlo téměř všude. Bylo snadné si dát Gyros do ruky za €2 nebo špíz Souvlaki za €1.3 ale chodili jsme i do hospod, přestože to bylo cenově významně dražší než u nás.

Typicky jsme měli Řecký salát, Tzatziki, někdy smažené rybky Gavros, sem tam víno nebo Retsinu a smažené cukety. Často jsme pili řeckou kávu, což je vlastně turecká káva s jemněji namletým kafem a vařená v džezvě. Řekové taky hodně jedou v jehněčím, ale to nám přišlo tučné a navíc se Renča nemohla zbavit představy jehněte a jeho neveselého osudu.

Spaní na divoko (stellplatzy) a kempy

Jako minulý rok jsme asi třetinu nocí spali mimo kempy a nikdy jsme nenarazili na problém. Spali jsme například v Olympii, kde byla založena olympiáda, nebo přímo u chrámů Meteora. Takže jsme měli docela často památky na pěší vzdálenost.

Na tři skvělá místa mimo kempy vzpomínáme nejvíc

• Stonero Surf Club u jezera
• Zampetas karavanový servis u Thesaloniki
• Parkoviště v Athénách

Z kempů zmíním ty špičkové

• Kemp v Albánii u jezera Shkodra
• Kemp Sikia v zátoce s restaurací
• Oblíbený kemp Stobreč

Albánie mile překvapila

Nejsilnějším zážitkem pro nás byla Albánie. Něž jsme v zemi byli, tak jsme nedokázali odhadnout jak dobře a bezpečno tu bude. Nakonec tu bylo levně, bezpečně a celá země ač není bohatá, tak je plná pestré horské přírody. Díky tomu byli v kempu velice často vidět expediční vozidla, na rozdíl od běžných kempů kde převládají luxusní obytňáky.

Domácí učení — homeschooling

Hodně z vás se ptá jak zvládáme školu. Do této chvíle jsme jen teoretizovali a říkali si, že to půjde. A nakonec vše proběhlo dobře. Zmíním několik úskalí na které je potřeba si dát pozor.

• Časový harmonogram – vyplatilo se nám, když jsme se přizpůsobili aktuální situaci a nevynucovali si učení za každou cenu, protože je právě čas. Někdy jsme díky tomu měli skluz, ale většinou jsme byli napřed, protože když to šlo dobře, neříkali jsme zbytečně “už přestaňme, máme splněno”.
• Zapojit učení do prostředí – stejně jako s časem jsme měli možnost zapojit učení do aktuálních aktivit v místě kde jsme se zrovna nacházeli. Někdy jsme počítali stromy u cesty, jindy kreslili do písku, nebo křídami po asfaltu. Slovíčka jsme si vystřihovali z papíru a pak je schovávali po karavanu a hráli hru propojenou s učením a další aktivitou.
• Někdy jde psaní, jindy čtení – některé týdny se nám dařilo lépe zvládat čtení a jiné zase psaní. Nedá se říct, že by to ve výsledku bylo vyvážené, takže v těchto případech jsme se snažili alespoň nějaký minimální čas s neoblíbenou aktivitou trávit. A vždy ji nějak oživit nebo vysvětlit. Nikdy holky nenutíme do aktivit stylem “to uděláš, prostě proto” nebo “to uděláš, protože to říkám”. Vždycky se jim snažíme vysvětlit co získají, když napnou síly.
• Rozptýlení – nejtěžší výzvou samozřejmě bylo neustále nové prostředí a neustále nějaké zábavnější rozptýlení. Řešili jsme to tak, že obě holky se učili společně i když ta mladší chodí do školky. Nebo jsme rozdělili aktivity oběma holkám tak aby se vzájemně nerušily.

Celkově jsme z domácího učení příjemně překvapení. Učivo se snadno dá zvládnout během 2-3 hodin denně a zbytek dne klidně můžete napojovat probíranou látku na to co je okolo vás – jídlo, hry na pláži, prohlídka města. Tím, že víme co je zrovna probíranou látkou, tak snadněji propojujeme teorii s praxí.

To je dost zásadní rozdíl ke zbytku roku, kdy necháváme holky aby je víceméně učila škola a doma jen okrajově naťukneme co se učí, a jestli stíhají to co mají. Zapojení je tedy menší, protože doma máme kupu svých rutinních povinností, které nám ubírají čas.

Zkoukněte také: Kompletní fotogalerie z Řecka

Bonus: Stavíme expediční vozidlo

Po několika letech s karavanem jsme si řekli, že luxusu už bylo dost a můžeme se pokusit o další úroveň minimalizmu. Nejdřív jsme uvažovali o expediční nástavbě z laminátu (Gazell, AeroOne, Ossewa), ale nakonec mi to přišlo moc peněz za krabici s vařičem a matrací, takže pro začátek bude stačit stan a bouda z hliníku.

Objednali jsme rodinný střešní stan iKamper Skycamp, nechali na Toyotu v Německu namontovat AluCab krabici s markýzou a dovnitř budeme řešit vybavení, které nám poskytne alespoň základní komfort. Například místo koupelny se sprchovým koutem, budeme mít nově skládací lopatku a kanystry s vodou. Bomba, ne?

Září 2017 – jsme v procesu příprav. Máme hotové zásuvky z překližky, dle inspirace na Youtube. Máme koupenou expediční lednici SnoMaster a vařič na benzín/naftu MSR DragonFly. Koupili jsme skvělé kempové židle FrontRunner a projistotu i vařič BioLite CampStove s dobíječkou na telefon poháněný dřevem a ohněm.

Ať vás nezdržuju, jen stručně, zdroje inspirace

• Moje představa výbavy na Pinterestu
• Andrew a jeho YouTube kanál 4x Overland
• Michael a americký YouTube kanál Overland Bound
• Martinova česká skupina Přestavby dodávek a bydlení na cestách
• Graeme a jeho rodinka s LandRoverem