Co dokáže víra

V životě každého člověka existuje nespočet situací, kdy je jeho mysl podrobena zkoušce. Může se stát, že někdo takové zkoušce podlehne, jiného může taková zkouška poznamenat, ale existují i lidé, kteří se právě z takových zkoušek učí. A to mnohem více než dokáže simulovat ku příkladu škola.

To je informace stará snad jako lidstvo samo. Začneme-li například hledat v historii, mohl to být vůdce skupiny, později král, vláda či prezident. Vždy se najde někdo, kdo dokáže naslouchat potřebám jiných a díky nabytým zkušenostem rozhodovat za ostatní rychle a uváženě i v náročných situacích. Tím si může získat důvěru ostatních, kterou může následně zhodnotit, nebo v horším případě zneužít ve vlastní prospěch.

A tím právě narážíme na problém. Má se běžný člověk „slepě“ podřídit nadřízenému, vládě či kněžím, prezidentům a jiným vysoce postaveným osobnostem? Nebo si má raději zachovat zdravý rozum a konat „dobro“ na základě vlastních vědomostí a zkušeností (rozhodovat se na základě vlastního rozumu a současně čerpat z názorů ostatních) a ne pouze přitakávat něčí myšlence? Dle mého názoru, se mohou nástrojem pro manipulaci s lidskou rozvahou jednoduše stát např. marketing, neodborné léčitelství, ale často také víra. A právě tyto obory lidského konání mohou mít nejen kladný přínos pro člověka. Na jednu stranu mohou svým způsobem psychicky pomoci, na stranu druhou odsouvají do pozadí svobodu člověka. Svobodu rozhodnout se jak by bylo v dané situaci vhodné a správné. Abych byl více konkrétní, uvedu příklady:

1) „Reklama“, slovo, které zná každý, vidíme ji dnes na každém kroku, vkrádá se nám do soukromí v nejrozmanitějších podobách. Koupili byste si margarín, kdyby vám reklama neřekla, že právě ten jeden je nejlepší, znali byste vůbec Vizír či Blend-a-med, nebýt televizních šotů masírujících každý den naši mysl?

2) Víra, se kterou je situace poněkud jiná, ve většině případů totiž psychicky pomáhá lidem, kteří nemají vlastní sílu překonávat neradostné chvíle života. Ovšem i zde se vyskytují případy, kdy se stane víra nástrojem pro definici správného chování, bez ohledu na zdravý rozum.

Reklama byla vymyšlena proto, aby zdatnější porazili ty méně zdatné, hlavním cílem je vždy prodat výrobek, tedy vydělat peníze a mít zajištěný bezstarostný život. Pro někoho to může být povrchní, ale to je již jiné téma. Ovšem taková víra je postavena umně tak, že by ji mohlo vystihnout tvrzení: „Co nemůžeš vyvrátit může být pravda“. Jak prosté. Na rozdíl od marketingu (reklamy), který je mířený zejména na život samotný, dalo by se říci na hmotné statky, je víra namířena na lidskou duši a lidské myšlení, které se pokouší ovlivnit.

Existuje až překvapivé množství lidí, kteří však tuto skutečnost nevědí, a ještě více těch, kteří si ji nechtějí připustit (jednoduše proto, že věří víře, která jim takové „rouhání“ zakazuje, jak důmyslné). Protože stejně jako akční cena v supermarketu je zpravidla výhodná více pro prodejce než pro nás, tak si i víra bere svoji daň (např. motlitby, mše svaté atp.) za poskytování duševní opory věřícím.

V extrémních případech může být dokonce víra záminkou pro člověka, který učiní i tak děsivé činy, jakých jsme byli svědky v New Yorku v USA. Pomyslete někdy na to, že by v Afghánistánu víra neexistovala. Někdo si může pomyslet, že v naší zemi, v naší obci, se takové situace stát nemohou. Samozřejmě není možné aby se staly, rozhodně ne v takovém rozsahu, ale vždy se najde někdo, kdo povýší víru nad zdravý rozum. Vždyť jsme přece všichni lidé, a snažíme se dosáhnout něčeho, něčeho, co by mělo přínos pro všechny, tak proč si tedy mezi sebou klást do cesty překážky?

Dle mého názoru již v dnešní době nemá víra takový význam jako v dobách minulých, nemá již dávno takovou sílu, kterou čerpala z lidské nevědomosti. Dnešní doba je daleko více dynamická, informace najdete na každém kroku, podmínky života se mění každý den. Nebojme se toho, ba naopak čerpejme z toho, co dnešní doba nabízí a nečekejme na zázraky. Věřím, že po přečtení tohoto textu budete nad životem přemýšlet a nenecháte se pouze unášet proudem, který řídí jiní.

Doslov

Berte prosím text jako subjektivní názor autora. Budu rád když s ním nebudete souhlasit, stejně jako mě potěší když s ním souhlasit budete. Jediné co by mě opravdu vadilo, je situace, kdy vás myšlenky v textu nechají chladné.