Vietnam filmem

Vzhledem k tomu, že jste ve Vietnamu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20tého století nebyli, nikdy objektivně nepochopíte co se tam opravdu odehrálo. Ani já to nikdy zcela nepochopím. Díky několika filmovým zpracováním se však můžu pokusit okolnosti této neradostné doby pochopit rychleji, než by se mi podařilo pomocí jiných médií.

Proč Vietnam

Nikdy jsem nebyl dobrým historikem, nemám paměť na události, které sám prožiji, natož abych dokázal náležitě rozklíčovat souvislosti, které formovali vývoj lidstva. Díky tomu jsem si našel vlastní způsob zjednodušování, způsob jak se v lidském konání orientovat. Vše co se kolem mne odehrává, co na mě nějakým způsobem promlouvá si ukládám do určité sady znaků, sady určitých esencí, které přestože nezabírají v paměti mnoho místa, tak dokáží, alespoň částečně, zprostředkovat původní zážitek.

A podobně jako v parfumerii nemůžete očichat veškeré vůně, které mají v nabídce, protože by vám prostě splynuli v jednu šeď, musíte si tedy předem volit, které esence by mohly padnout. Vietnam má pro mně jednu z velice silných vůní, jen málo znaků ji dokáže vsugerovat mysli takto podmanivě.

Intenzivnější vnímání tématu

Přestože jsem se dostal do styku s filmy Četa nebo Forrest Gump ještě v době, kdy jsem nepříliš chápal jejich význam, fascinace tímto válečným konfliktem začala získávat pevnější obrysy ve chvíli kdy se mi v rukou ocitla počítačová hra Vietcong, původní tvorba největšího českého vývojového týmu Illusion Softworks. Hra měla nečekaně sugestivní příběh, který vám velice aktivně dostával pod kůži esenci vietnamské reality.

Na základě této zkušenosti jsem začal vnímat Vietnam intenzivněji. Apokalypsa Franka Forda Coppoly byla, po zopakování pohádkové Čety, prvním opravdu intenzivním filmovým zážitkem, který na vás působí více než jen dobrým příběhem. Od té doby ji bohužel nic jiného nepřekonalo a právě proto bych ji hodnotil, jako skvost. A to nejen dle pravidel filmové kritiky, ale zejména dle hloubky zprostředkované reality. Mnohým divákům i kritikům jde ve filmu pouze o zvládnutí režie, o dobrý zvuk, o kvalitní herecké obsazení. Já nepopírám, že tohle vše je důležité, dokonce dodávám, že je to nezbytné řemeslo. Ale navíc, pouze dobrý film se dokáže dostat ještě i nad tuto rovinu.

Apokalypsa samotná

Na webu Česko-Slovenské filmové databáze jsem po shlédnutí filmu napsal: „jediný film, ze kterého je Vietnam i cítit“ a to i přes faktickou nesmyslnost, kterou toto sdělení obsahuje. Ona faktická nesmyslnost totiž podněcuje právě objevování jiné roviny, či jiné hloubky vnímání skryté mezi řádky. Tyto jiné roviny, jakoby Apokalypsa obsahovala ve stejné dokonalosti, jako podprahová reklama na Kolu. Možná, že to je právě ta informace, která z filmů dělá kult.

Osobně, pokud vycházím z ročníkové práce Vojtěcha Ryndy, jednoznačně upřednostňuji prodlouženou Redux verzi. Právě pro její nelinearitu a schopnost utvářet mnohem paradoxnější asociace. Rozsáhlejší materiál je vždy silnějším zážitkem, který vás sice může unavit, ale to jen v prvním povrchním plánu. V každém dalším pohledu ve vás musí zákonitě Apokalypsa vyhlodávat své bizarní obrazy, stejně jako to dělala realita Vietnamského konfliktu vojákům, nebo natáčení filmu na Filipínách v myslích Coppolova týmu. Patří jim tak pouze obrovský dík, za odhodlání, které dílu věnovali.

Ona bizarnost totiž není přítomna jen v obrazech které film nabízí, byla přítomna i tehdy ve Vietnamu, musela být přítomna když Franka Coppolu opustila žena, stejně jako je přítomna ve chvíli, kdy (oprávněně) stíráte pot z čela při třetí hodině sledování filmu. Podle mě může existovat mnoho objektivních výkladů a analýz, které vám řeknou, co jaký moment vyjadřuje a na jaké události odkazuje. Pro mě je však Apokalypsa významná něčím jiným. Je to, jak jsem již naznačil dříve, její přímo nevyřčený obsah.

Protože stejně jako tehdy ve Vietnamu, zážitek který si odnesete z tohoto filmu má naprosto jiné dimenze než režisérem naservírovaný, na první pohled zřetelný a plochý výklad jakéhokoliv z přímočařejších filmů, třeba i těch o Vietnamu. Ročníková práce pana Ryndy mi v tomto otevřela v mnohých otázkách oči, přestože mám odlišný názor na podřazenost Redux verze verzi původní. Dle mého názoru prodloužená verze právě geniálně graduje maximální vyznění tohoto filmu a jistě i pocitů pana Coppoly, které ve filmu chtěl mít.

Filmy jako reference

Vzhledem k objektivitě celé práce bych rád uvedl filmy, které můj pohled ovlivnili a svým způsobem pevně nadefinovali. Filmy, bez kterých bych možná konflikt ve Vietnamu vnímal dodnes jen jako dějepisné téma.

Dobré ráno Vietname	Good Morning, Vietnam, 1987
Krvavá volba	Rules of Engagement, 2000
Oběti války	Casualties Of War, 1989
Narozen 4. července	Born on the Fourth of July, 1989
Četa	Platoon, 1986
Forrest Gump	1994
Olověná vesta	Full Metal Jacket, 1987
Lovec jelenů	The Deer Hunter, 1978
Tábor Tygrů	Tigerland, 2000
Apokalypsa	Apocalypse Now, verze Redux, 1979

Hlubší rozbor tématu

Další myšlenky k tomuto tématu jsou rozvedeny v textu „Vietnam filmem: hloubková analýza“, jenž si můžete stáhnout jako PDF. 

Další zdroje

Pro případ, že by jste měli zájem hledat další informace o válce ve Vietnamu, která probíhala v letech 1964-1975 a kde americká armáda spotřebovala více munice než všechny zúčastněné strany v době 2. světové války, doporučuji navštívit níže uvedené zdroje, nalezené ve vodách internetu. 

Wikipedia: Válka ve Vietnamu
cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1lka_ve_Vietnamu

Wikipedia: Vietnam War (anglický a rozsáhlejší text)
en.wikipedia.org/wiki/Vietnam_war

ČSFD – Česko-Slovenská filmová databáze
csfd.cz/film/1634-apokalypsa-apocalypse-now

Vojtěch Rynda – Ročníková práce 2003
voitech.org/texty.html